Ve Znojmě jsem se docela slušně rozběhal i za jednu ručičku, tak zatím tajně v ohrádce zkouším, jaké to je běhat sám. Podařilo se mi už udělat pár samostatných krůčků, ale v ohrádce se nemusím bát, tam není kam spadnout…

Začíná se mi dařit napodobovat takové ty hříčky. Dneska jsem se naučil na otázku „Matýsku, jak se máš?“ dělat "tak, tak, všelijak" ručičkou.

A jsme zase doma jenom s mamkou. Jak jsem z těch prázdnin takový rozběhaný, neodolal jsem a vyzkoušel jsem jak se leze na schody. Byl jsem nahoře "cobydup".

Užil jsem si zahrady, lezl jsem po travičce – sice to nebylo moc příjemné, ale zato jsem zjistil, že se nemusím pohybovat jen na místě určeném – na dece, ale že můžu i jinam. Byli jsme se koupat na velkém koupališti, byla tam dost studená voda, ale bylo to fajn. Táta se mnou vyváděl a já se nasmál… Pak jsme byli na výletě autem, na zámku Vranově a na Vranovské přehradě. Taky jsme vyzkoušeli mou novou krosnu, pronesl jsem se až na Sealfealdův kámen, což je krásná vyhlídka na řeku Dyji. Několikrát jsem navštívil prababičku a pradědu a viděl jsem ještě další pratetičky, prastrýčky a jiné členy naší rodiny. Myslel jsem, že jedeme domů, ale zastavili jsme se ještě na noc u rodičů mého kmotra Mirka.

Vracíme se z prázdnin. Uteklo to hrozně rychle. Ve Znojmě bylo fajn – dostal jsem nový kočár – golfky, krosnu na záda – vezu se v ní jak na slonu, slona dělá táta. Mám báječný výhled.

Mámina sestřenice Michaela a bratranec Jano – moji asi teta se strýcem z kdovíjakého kolena – mě vzali na výlet na hrad Beckov. Bylo tam nějak moc lidí, což by mě nevadilo, ale co se strhlo potom, to mě teda dostalo. Ostřelovali nás ! Tedy, ne ta teta se strýcem, ale ti z toho hradu. Bylo tam spousta rytířů a dobývali ten hrad. Já se tak bál, že jsem se rozbrečel a přitiskl se k mámě. Jak jsem si všiml, tak i ostatní mimina tu palbu dost nelibě nesla. Hrad byl prima, ale na takovýhle akce mě už neberte!!!

Zase někam cestujeme – prý do zahraničí – na Slovensko. Máma tam má tetu. Seznámil jsem se s velkou spoustou lidí. Zezačátku jsem se bál, ale pak už to bylo prima.

Dnes na mě naši nemají vůbec čas. Mama pořád snáší spoustu oblečení a jiných krámů, táta to strká do obrovských tašek. Asi někam pojedeme a na víkend to asi nebude. No jo, já zapomněl, jedeme na prázdniny k babičce a dědovi do Znojma.

Byl jsem pěkně překvapený, když jsem zjistil, že mí vrstevníci pijí z láhve s dudlíkem. Mě to máma taky chtěla nacpat, ale nelíbilo se mi to. Tak piju z takového hrnečku s pítkem. Je to lepší, pití teče do pusinky mnohem rychleji, mňam. No a dnes mi ten hrneček vrazila do ručiček, tak jsem pil sám. Byl jsem pyšný na to, že mi to tak šlo. A taky se mnou zkoušejí takové hříčky. Dneska jsem udělal rodičům radost, když jsem jim ukázal, že jsem "táááákhle velikej".

Jako houby po dešti – další horní zub je tady. Za chvíli už budu mít přímo neodolatelný úsměv…

Opět na návštěvě u pana doktora. Mám občas dojem, že jsem tu pořád. Rostu jako z vody – vážím 9 kg a měřím 78 cm – nějak jsem vyrostl. Je fakt, že ty trička, co jsem znal už nenosím.

S těma zoubkama se přimo roztrhl pytel. Najednou mám dole další dva, vyrostly najednou.

Á zase mi rostou zuby. Tentokrát nahoře, v pořadí třetí.

Máma po mně pořád chce, abych po ní opakoval takové různé legrační pohyby. Občas si to aspoň zkouším zapamatovat, že bych to natrénoval až se nebude nikdo dívat, ale zatím se mi to nepodařilo. Teď zrovna chtěla, abych zkusil tleskat rukama na říkanku „paci paci pacičky“. Sice se mi do toho moc nechtělo, ale pak jsem si dal říct a podařilo se mi zatleskat docela obstojně. Ta měla ale radost ! Jako když dítěti ukážete novou hračku…

Tááák a už mám oba horní zuby.

Mám takový divný pocit v pusince – vrže mi to tam. Zjistil jsem, že mi vyrostl horní zub. To vrzání moc příjemné není, musím si na to zvyknout. Spodní zuby mi už dost vyrostly, teď rostou ty horní – už abych se mohl do něčeho nebo někoho zahryznout…

Dnes ráno jsem zkusil další novinku. V leže jsem se chytil špriclíků u postýlky a podařilo se mi posadit. To byl rozhled ! Když stojím a držím se mámy za ruce, to toho moc nevidím, ale když sedím sám, to je něco jiného. Strašně se mi to líbí. Máma se smála, když viděla, že sedím, taky se jí to asi líbilo…

Odpoledne jsem zkusil další lahůdku. Máma mi dala ovocnou přesnídávku. Mňam, mňam, to vám je dobrota…

Jsme ve Znojmě a dnes máme velikonoční pondělí a taťka mě vzal s sebou na mrskačku. Mám i vlastní pomlázku – samozřejmě úměrnou mé tělesné výšce. Vyšlehal jsem pár ženských z naší rodiny a dostal větší výslužku než táta. Taky mám ale bohužel letecký den – mámě jsem při přebalování spadl z pultíku. Au, au, to jsem si dal. Ale naštěstí mě to nebolelo dlouho. Máma ale byla dlouho zelená…

Jsme na návštěvě u prababičky. Mají na podlaze koberce – to se to jinak leze. Teď už lezu doopravdy, dolezu kam chci, ale radši ne moc daleko od mámy a táty.

Zase u pana doktora. Vážím 8 kg, měřím 72 cm. Za chvíli budu pěkný cvalík.

Zkouším novou dovednost – lezení. Strašně mi to doma klouže, akorát na rodičovské posteli se mi daří. Ještě musím hodně trénovat. Zato stání už ovládám skvěle.

Dnes se mi podařil pěkný kousek: Zachytil jsem se mámy za ruce a vytáhl se na nožičky. No a stál jsem. Držel jsem se co to šlo, ale nespadl jsem. Jsem zkrátka šikulka.

Dnes mě přijeli navštívit kmotříčci Pospíšilovi. Rozmazlili mě zase hračkami, no já se mám!

Když mě táta náhodou koupe ve velké vaně, dá mi tam na hraní takové malé míčky. Oni plavou a honit je po hladině je prima zábava.

Na návštěvě u pana doktora jsem zjistil, že jsem se smrskl z posledních 71 cm na 70 cm J, ale jsem zase o kousek těžší – mám 7,5 kg.

Každý večer mě taťka koupe v takovém kyblíku. Je to pohodlné a příjemné. Jsem tam stočený skoro do klubíčka, teplá vodička všude kolem, no klídek, pohodička. Začal jsem nedávno trochu cákat, ať z toho taťka taky něco má, ale ještě bych si potřeboval trochu protáhnout nožky. A vida, podařilo se mi je dostat pod sebe – a já stojím. Stojím v kyblíku. Je mi sice trochu chladno, protože ta vodička zůstala dole, ale stojím !!!

Dnes po koupání a pravidelné siestě mě posadili do té mé židličky. Celkem mě to překvapilo, protože jsem si vůbec nedovedl představit, co tam budu dělat. Máma přede mě postavila nějakou mističku s tekutou červenou hmotou. Vzala takovou malou nádobku, nabrala trošičku a dala mi to do pusinky. Byl jsem udiven – ono to nebylo mlíčko, ale bylo to dobré, tak jsem toho pár lžiček snědl. Doufám, že jsem to nedostal k jídlu naposledy… Tak už tedy vím, k čemu je ta židlička…. Budu na ní papat jako veliký kluk!

Dneska nemám nejšťastnější den. Máma mě posadila na postel a někam odběhla. A než se stačila jenom otočit, žuchl jsem na zem. Jééé, já řval! Hrozně jsem se lekl. Že už bych byl tak pohyblivý ? Překvapení pro mě samotného, ale už to tak bude. A co že to ta máma se mnou před tím udělala? Posadila mě? Jééé, já už sám sedím…!!!

…a už je tu druhý zoubek. Na bolest už jsem si zvykl, ale ty zuby, to je věc…

Ráno mi bylo nevalně. Bolela mě pusinka. Nevím proč. Tedy, teď už to vím. Něco tam mám. Je to bílé a tvrdé. Hurá, první zoubek. Rodiče a hračky, těšte se…

Zase u mého pana doktora. Až doteď na mě byli všichni strašně hodní, ale teď přišla sestra a píchla mě do nožičky. Au, au, bolelo to. Byl jsem tak překvapený, že jsem zapomněl i brečet. Ale aspoň jedna pozitivní věc z téhle návštěvy – zase jsem vyrostl. Měřím 71 cm a vážím 7 kg.

Ráno je nějakého spěchu. Dali mě do autosedačky a vyrazili jsme šílenou rychlostí. Nejeli jsme dlouho. Zastavili jsme u nějakého domečku. Svlékli mě tam donaha a natáhli mi směšně maličký kousek oděvu na zadeček. Dokonce i na plenu zapomněli ! A pak mě strčili do obrovského bazénu. Zezačátku mi to přišlo zvláštní, ale za chvíli se mi to začalo strašně líbit. Nebyl jsem tam sám. Byla tam spousta prťat jako jsem já a všichni jsme se cákali podobně. Vyváděli s námi různé věci, ale všechno bylo fajn. Jak tak na to koukám, nebude to asi poprvé a naposled – už se těším na příště, až zase půjdeme plavat.

Táta dnes něco podivného kutil v obýváku. Montoval nějaké věci dohromady a vznikla z toho další podivná věc. Když mě na to posadili, zjistil jsem, že je to pro mě. Moje úplně první a úplně vlastní židlička. Sedí se na ní hezky, ale zatím nevím, k čemu mi to, kromě pěkného výhledu, bude dobré.

Nějak se to nelepší, ještě navíc sípavě dýchám. Ta paní doktorka, ke které mě vzali dneska, mi připomíná mého pana doktora. Taky není v bílém. Dostal jsem od ní ještě horší humus. A navíc mě na něj budí i v noci. Snad to bude mít nějaký efekt. Tak takhle tedy vypadá, když je člověk nemocný. No potěš…

Je mi nějak hůř. Začínám kašlat, tak mě rodiče popadli a někam mě vezou. Octl jsem se v nějaké podivné chodbě, jsou tu nějací človíčkové a taky nevypadají nijak šťastně. Aha, prý pohotovost. Prohlížel mě nějaký tvor v bílém – prý taky doktor. Můj pan doktor v bílém nechodí. Už chápu proč. Bál bych se ho. Pořádně mě prohlídli. Od té návštěvy do mě cpou rodičové nějaké nechutné kapky. Zatím jsem ale nepřišel na to, jak je vyplivnout.

Jsme ve Znojmě. Dnes mi nějak není dobře. Nevím proč, ale necítím se ve své kůži. Špatně se mi dýchá, z nosíku mi cosi teče. Mamíííí, ať to jde pryč !

Oblíbil jsem si novou zábavu – rád čtu noviny a vůbec všechny tiskoviny, ke kterým se dostanu. Nejraději ve společnosti pořádných chlapů – mých dědů…

Dnes se mi podařil pěkný kousek. Kroutil jsem se ve snaze se trochu rozhlédnout a podařilo se mi dostat na bok. A pak najednou jsem se překulil – a ležel jsem na bříšku. To vám byl rozhled ! Tuhle polohu sice už znám, ale nijak nadšený jsem z ní dříve nebyl. Ale teď, když se sem dostanu sám, to Vám je jiný kafe…

Přijeli se na mne podívat i druzí prarodiče, Jiřina a Pavel ze Znojma. Zůstali na pár dní a pořádně mne rozmazlovali, aby to rodiče neměli tak jednoduché.

Dnes jsem se octl v novém neznámém prostředí: spousta lidí, světel a hluku, samý shon. Naši mne vzali s sebou na nákupy v hypermarketu. Ten šrumec mne brzy unavil a tak jsem si schrupnul. Pořádný křik jsem si schoval až na lepší okamžik - ve frontě u pokladny. A nepřestal jsem, dokud mi nezacpali pusu. Jak jinak než prsem...

Přijeli se na mne podívat děda Jarda a bába Helena. Oba mne chvilku chovali, nosili na rukách, vozili v kočáru a už se těší až budu běhat u nich po zahradě. Aby ne, sice už mají vnoučata, ale já jsem jediný vnuk!

Naši se rozhodli, že mi ukáží svět a tak jsme vyjeli na první rallye v mém zbrusu novém bouráku - prostorný kabriolet, sportovní podvozek, ale díky dobrému obutí zvládne i těžší terén. Prostě príma KOČÁR! Mno a taky já jsem musel dát světu znát, že tu jsem a tak jsem si pořádně zakřičel.

Dnes se na mne přišel podívat pan doktor, jestli jsem v pořádku a jestli se o mě naši starají, jak mají. Naučil tátu jak mne má nosit, když mne bolí bříško. Hmm, docela to zabírá.

Mamka se konečně naučila jak má o mne pečovat - koupat, přebalovat, krmit a tak nás prý konečně propustí domů. Sice zatím nevím co to ten domov je, ale snad to bude změna k lepšímu.
Každou chvíli se sem hrne někdo na návštěvu. Je to sice fajn, ale jsem z toho všeho poněkud unavený. Táta přijel kolem poledne a mne i mámu odvezl domů.

Teď už jsem se nastěhoval do postýlky k mamce a už se odtud nehnu.

Zatím mě k mamce pouštějí jenom na chvilku - abych se napapal. A taky mě přišel navštívit taťka. Navečer se mi stala taková věc: strčili mne do velké bílé nádoby s vodou. Ve vodě jsem strávil celých devět měsíců, ale přece jim nemůžu dát najevo, že je to príma a tak jsem jim to aspoň znepříjemnil pořádným řevem. ;-0

Dnes jsem poprvé spatřil světlo světa. Totiž - o "světle světa" se tu moc mluvit nedá. Na porodním sále se sice svítilo, ale všude jinde už byla černočerná tma. Bylo právě 22 hodin a 40 minut našeho času. Byl jsem 51 cm velký a 3,3 kg vážící uzlíček.
Na první pohled bylo vidět, že jsem hodné miminko, protože jsem si zakřičel jen tak pro formu, a pak už jsem se snažil věnovat maminčině mlíčku. Ale to víte, žadný učený z nebe nespadl. Tyto pokusy mne unavili natolik, že jsem za chvíli usnul...
Na vše dohlížel i táta, ale to jsem ještě moc nevnímal.

Jsem na návštěvě u svého pana doktora. Cítím se fit. Tak mě zase změřili a zvážili: měřím 69 cm, vážím 6,6 kg.